Dědičnost a dysplazie kyčelního kloubu

Dysplazie kyčelního kloubu
Je velmi známým a podrobně prostudovaným defektem, který postihuje kyčelní kloub psa od volnějšího spojení kostí až po luxaci pánevní končetiny či končetin. Rentgenologickým vyšetřením pánevní oblasti se dá dysplazie určit již od stáří 12 měsíců, i když se v některých případech může vyvinout až ve stáří do 18 měsíců. Postiženi jsou jedinci obojího pohlaví.
Tato vada má jednoznačně dědičný charakter, i když se názory na genetickou kontrolu poněkud odlišují. Někteří pozorovatelé považují vadu za recesivní, jiní za dominantní s neúplnou penetrancí vlohy, a jsou i názory, že je kontrolována více geny. Nejpravděpodobnější je, že homozygotně založení jedinci vykazují vysoký stupeň dysplazie, kdežto heterozygoti mírnější stupeň, což tedy znamená i určitý vliv podmínek prostředí na vývin defektu samého.
Že jde o vadu dědičnou, bylo bezpečně prokázáno sledováním výskytu tohoto defektu u německých ovčáků. Prošetřením výskytu dysplasie u 222 štěňat byly získány tyto výsledky (Šiler a Fiedler, 1978):

Na základě dalších šetření bylo dosaženo dalších zajímavých výsledků, které je třeba vzít rovněž v úvahu:

Ze všech těchto šetření vyplývá, že nositel nežádoucího defektu nemusí nutně vykazovat příznaky postižení. Přesto však, podle již výše uvedených autorů, můžeme odvodit některé velmi
důležité závěry pro praxi:
I z postižených rodičů můžeme získat zdravé jedince.
1) Je-li výskyt postižených potomků málo početný, pak musí být jeden z rodičů zdravý.
2) Vyřazením postižených jedinců z další reprodukce podstatně snížíme výskyt defektu v populaci, i když jej nemůžeme odstranit úplně.
U českých fousků byla kontrola dysplazie kyčelních kloubů zavedena v roce 1975 (Dostál, 1980). V letech 1975-1977 bylo rentgenologické vyšetření povinné pro zařazení psů do chovu a od roku 1978 byla tato povinnost rozšířena i na feny. Během celého období byli do chovu zařazováni jen úplně zdraví jedinci. Jakých výsledků bylo dosaženo, ukazuje následující přehled.

Již letmý pohled na uvedené výsledky ukazuje, že důslednou selekcí všech postižených jedinců byl snížen výskyt dysplazie kyčelních kloubů během krátkého období pěti let na jednu desetinu (z 26,3 % v roce 1975 na 2, 7 % v roce 1979). Během celého období byl z celkového počtu 316 vyšetřených českých fousků nalezen jen l jedinec s 3. stupněm dysplazie na jednom kloubu a jen 3 jedinci s druhým stupněm. A závěr ?
Důsledná selekce všech postižených jedinců splnila svůj účel v plném rozsahu stanovených předpokladů.
FCl vydala pro všechny členské státy oficiální pokyny, jak provádět vyšetření na dysplazii kyčelních kloubů u psů a jak hodnotit pozitivní nálezy. Tyto pokyny byly schváleny generálním zasedáním členských států v roce 1983 v Helsinkách. Toto zasedání, rovněž na návrh vědecké komise FCl, přijalo pravidla, která je třeba při sledování a hodnocení dysplazie dodržovat. Jen tak se může kdokoliv, kdo začne se selekcí na tento defekt, vyvarovat chyb z nedostatku zkušeností.

Z publikace: "CHOV PSŮ"
"Genetika v kynologické praxi"
Autor: Ing. Jaromír Dostál, DrSc.

© Shaggyguard copyright all rights reserved.